Prvním znakem je, že se mu nechce učit a je nesoustředěné. Neposlouchá vás a je neposlušné. Dělá si, co chce a neví, jaké to bude mít následky. Rodina v dnešní době bohužel není pro dítě pravou autoritou. Nejsou pro něj příkladem a vzorem. Čím více bude dítě závislejší, tím méně bude poslouchat autoritu v podobě otce či pedagoga. Nebude koncentrované a vnímavé. Internet v podstatě do určité míry zastupuje roli rodičů. Rodiče musí vytvořit způsob, jak má dítě odpoutat od internetových vlivů, tak zkrátka nezjistí, jak ho vychovat.
Druhým znakem je, že dítě je zmatené a neví, kde je mu konec. Má nepravidelné spaní a neví, že tato narušenost spánku má na druhý den vliv na jeho soustředěnost. Zároveň má nepravidelné trávení. Chodí zřídka na záchod, a to způsobuje zánět střev a žaludku. Pokud dítě neustále tělo mate svou nepravidelností, tak mu časem dá tělo silně najevo, aby toho nechal. Dítě si potřebuje vypěstovat soucit k vlastnímu tělu. A tím, že je závislé na internet, tak není napojené na svoje tělo, a tudíž neví, že svému tělu svým životním stylem nesmírně škodí. Čím dříve bude mít toto uvědomění, tím méně se v budoucnu dopustí fatálních škod na svém těle.
Třetím znakem je, že se brání lásce. Po lásce touží, ale nechce si to přiznat a nahrazuje si to dětskou hrou na počítači. Stane se z něj herní maniak a zapomene na všední realitu. Virtuální realita je pro něj všechno a je mu jedno, že venku je dětské hřiště. Pokud dítě v předškolním věku uvízne ve virtuální realitě, tak mu nepomůže ani psycholog. Virtuální prostor se stane součástí pojetí jeho pohledu na společnost. Časem se změní se v chladného a otupělého člověka. V dospělosti se odtrhne od rodičů, nicméně bez potřebné lásky je ve světě ztracený. Je důležité, aby dítě bylo zahrnuto láskou. Protože jestli mu rodiče nedávají lásku, tak si hledá náhražky skrze různé stimulanty jako je internet, technologie či virtuální hry.