Myšlenky komunismu se ukázaly jako falešné. Ideály se zvrátily v totalitní ideologie. Pro připomenutí komunismus je ideál, který hlásá třídní rovnost a požaduje společné vlastnictví. Celkem se vnucuje myšlenka, že ideály komunismu jsou motivovány především lidskou závistí.
Skutečně je myšlenka společného vlastnictví nesmyslná? Z hlediska politického a státního nepochybně, jak ukázala nedávná historie, ale ze skupinového hlediska se jedná o zajímavý model, který může fungovat pro určitý typ lidí a drobných komunit.
Názornou ukázkou fungujícího komunitního soužití můžeme považovat izraelské kibucy.
Život v kibucu
Kibucy jsou obvykle zemědělské, ale někdy i průmyslové osady v Izraeli, které hospodaří formou společného vlastnictví. Zisky se investují zpět do chodu osad. Jednotlivým členům je poskytována potřebná péče. Tedy zdravotní, životní (strava, ubytování), vzdělávací, výchovná. Nikdo netrpí nedostatkem, každý dostává vše potřebné. Jedním z typických znaků je například společná výchova dětí.
Budování moderního státu Izrael by bylo nemyslitelné bez činnosti dobrovolníků kibucníků.
Mnoho lidí prožilo v kibucu celý život, mnozí zde přijdou v mládí na „zkušenou“, aby se časem vrátili k běžnému způsobu života.
V Izraeli působí celkem267 kibuců a žije v nich 157 000 lidí.
Všechny kibucy nemají společnou životní filozofii a světonázor. Najdeme kibucy, které jsou poměrně liberální a otevřené lidem ze světa. S otevřenou náručí přijímají dobrovolníky z celého světa. Nutno říci, že mnoho lidí především evropských či amerických židů shledává jako velmi žádoucí nějaký čas v kibucu prožít. Naproti tomu se můžete setkat skibucy, kde panuje přísný náboženský systém a díky této ortodoxii se jedná o poměrně izolovanou osadu, která není přístupná lidem jinak smýšlejícím.
Samozřejmě život v kibucu není pro každého. Jsou lidé, kterým tento způsob života maximálně vyhovuje a jsou lidé, pro které život ve společenství může představovat hotové utrpení. Proto má každý právo odejít, když shledá, že tento způsob života mu nevyhovuje.